Stříbrný Šíp III.

15. srpna 2014 v 2:03 | SuperDok |  Knihy a příběhy
Voda obklopila mé tělo a já jenom bezmocně mávám nohama. Tedy spíše mi vlají podle taktovky vody. Vodu mám úplně všude; V tlamě, v uších, v nose. Je to nepříjemný pocit. Často narážím tělem do kamenů, takže mě to na hodně částech bolí.. "Bum.." ozvalo se tlumeně..
Jejda, kde to jsem? Otevřu oči. Ležím na břehu nějaké řeky, celý promočený. Aha, už se rozpomínám. Tohle je řeka Točitá. No ovšem, voda mě vyplavila na břeh! Takže jsem zachráněný. Asi jsem byl v bezvědomí. V tom případě - jak dlouho jsem pryč? A co moje stádo? Kde pak asi jsou? Tohle je zlé. Hodně zlé. Nacházím se desítky, ne-li stovky pastvin od domova. Jak jenom najdu cestu zpátky? Je-li svět nekonečný, nemohu je nikdy najít. Ale moment - jestli že jsem připlul po řece sem, musím také podle řeky najít cestu zpět. Ale bylo by dobré to tu prvně trochu prozkoumat, takhle daleko se znovu asi nedostanu. Takže co se tady tak válím? Hurá na průzkum!

Vstal jsem a ještě jednou se rozhlížím. Je tu krásně. Ostatně krásně je po celým světě, nebo aspoň bylo krásně všude, kde jsem zatím byl. Tohle místo se od našeho domova podstatně liší. Podle slunce soudím, že je k večeru. Když se tím směrem podívám, vidím kopce, neznámé kopce, kde dozajista žije jiné stádo. Opačným směrem jsou nějaké hory. Ale nejsou to hory Nebetyčné. Nevím, co jsou zač. Ale chci tam jít. Také kde jinde bych zkoumal, když na druhou stranu je řeka.

Vyrážím úžasně rychlím tryskem. Ač ho mohu mít kdykoliv, nikdy mě neomrzí. - Přímo přede mnou, asi jednu pastvinu daleko ční do výše hory. Bylo by dobré zjistit, jestli tam nežije jiné stádo. Mohl bych ho poprosit o dočasný pobyt. Nicméně stále blížící se hory nejeví žádné známky osídlení. Ale to nic neznamená. Možná se stádo snaží zůstat neobjevené. Daří se jim to. - Komu? Jestli tam nikdo není?

Už jenom kousek, sotva 20 mých délek. Stále nevypadají obydleně. - Teď už jenom deset délek. Nic. - 5. - Nic. - A už stojím na samém úpatí. Kdyby se mi povedlo vystoupit na vrchol - nejsou to žádné "extra-špičaté" hory - mohu se rozhlédnout po kraji. A to je celkem výhodné. Zkusím to.
Pomalu se dostávám výš a výš. Sem tam mi zpod nohou ujede kamínek, ale jinak je to bez problémů.
Ách, takže tady tedy je to nahoře na hoře. Shlédnu dolů - a uvidím něco, co mi naprosto vyrazí dech; tahle hora je dutá! Oni tomu říkají sice sopka, ale tady není žádná láva a dole je tráva. A co víc, i já stojím na dutině! Je to jako list, srolovaný do trubky, ovšem s širším otvorem na foukání.

A je sem i volný sestup! Ze shora dolů vede cesta, která vypadá jako spirála. Okraj je ohnut tak, že tvoří jakousi "zábranu", takže nikdo nemůže přepadnout. A na cestičce je tráva. Dole, uprostřed toho "plácku", je malinké jezírko. Nicméně, to nejlepší jsem ještě nezmínil; dole, pode mnou se pase asi třicetihlavé stádo - jak jinak, než koní. Páni, kdyby mi o tomhle místě vyprávělo tisíc koní, nikdy bych tomu nevěřil! A teď, teď to vidím. Možná jsou i ostatní hory duté.. Každopádně, ať je to jakkoliv, já musím za tím stádem!
Po pěšince se jde dobře. Doufám, že jim to tady nepatří. Jinak bych musel mazat pryč. Což by znamenalo spánek v divočině. A to je nebezpečné.

Pomalu se ke stádo přibližuji a někteří koně si mě již začínají všímat. Zvedají hlavy od pastvy a upírají na mne oči. To mě uvede do rozpaků. Zastavím se a zařehtám jim na pozdrav. Nyní už se bavíme naší řečí.
Nějaký statný bělouš, hřebec, očividně vůdce, se mě zeptá, kdo jsem. Vykoktám ze sebe:
"Já-já jsem.. ze stá-da o-od řeky Točité. Žiji strašně-ně dale-leko. Nevím, ku-dy domů.". Hřebec si mě nedůvěřivě změřil očima. Dodal jsem si odvahy - to jest, přestal jsem koktat a důležitě jsem vyřkl: "Přicházím v míru. Pokud zde nejsem vítán, okamžitě odcházím." Hřebec se pousmál. "Ty jsi ještě malý. Jak ses dostal tak daleko od stáda? To na tebe nedávají pozor?" Když tohle vyslovil, jakoby mne soci píchlo u srdce. Najednou jsem si uvědomil, že já jim utekl. Tolik péče a starostí mi věnovali, a já takhle bez dovolení utekl.. "Tak co je? Umíš mluvit?" Hřebec netrpělivě hrábl kopytem.


...POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ...
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jorika Jorika | Web | 15. srpna 2014 v 6:41 | Reagovat

Hezky píšete, já koně miluju. Jen zrovna není čas na dlouhé články a abych byla v obraze, musím to přelouskat všechno.

P.S. Díky za mávštěvu a komentáře.

2 Jorika Jorika | Web | 15. srpna 2014 v 6:42 | Reagovat

omlouvám se - za návštěvu

3 superdok superdok | Web | 15. srpna 2014 v 23:55 | Reagovat

Děkuji. :-)
Jste vždy vítána. :-)

4 acceptance acceptance | Web | 18. června 2015 v 16:47 | Reagovat

pujcka bez registru a exekuce [:tired:]

5 mild mild | Web | 22. června 2015 v 16:38 | Reagovat

půjčky do 15 min 8-)

6 Jezevčík Jezevčík | 30. srpna 2015 v 23:57 | Reagovat

[5]: Přesně to potřebuju. :-))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama