Stříbrný Šíp I.

14. srpna 2014 v 0:00 | SuperDok |  Knihy a příběhy
Všechno to začalo na rozlehlých pastvinách Divokého západu, ležících mezi horami Nebetyčnými a řekou Točitou. Bylo to k večeru, slunce se během své každodenní poutě blížilo k západu, aby kraj mohl přejít do teplé, letní noci. A pak se začal psát můj příběh. Příběh, který nikdy nebyl zapsán a který již nebude možné číst znovu. Je to příběh života...
Když jsem se poprvé rozhlédl, byl jsem překvapením bez sebe. Všude kolem mě se rozprostíralo něco úžasného, nekonečného a nepřehlédnutelného. Byl to svět a já ho spatřil úplně poprvé. A támhleto, to s těmi čtyřmi nohami, to bude jistě moje matka. Leží vedle mě a olizuje mě.
(I když zde zatím neznám skoro nic, jedno poznám a to je moje matka. Nevím, je to jako kouzlem, je to věc, se kterou jsem se narodil. Znám ji. Miluji ji. A nemohu být nikde bez ní. Nevím, co kde číhá.. Nevím, proč se bát, to bych taky měl zjistit..)
Ležím tedy vedle své matky a pozoruji všechno, co vidím. Támhle na obloze vidím nějaké jiné tvory. A páni, vždyť oni letí! To bych si také přál.. Kdoví, možná se to jednou taky naučím... - Otočím hlavu na duhou stranu - a uvidím něco, co se stane snad nejdůležitější věci mého života. Uvidím stádo koní. Moje stádo. Oni mi na pozdrav zařehtají. Odpovím jim také zařehtáním. Ale vyjde z toho spíš jakési zapištění. Je to zařehtání hříběte. Počátku nového života.
Po nějaké době mě ležení začíná unavovat. Přemýšlím, že bych také mohl zkusit chodit jako ostatní koně. Maminka už také zrovna vstala. Takže já musím za ní!
Pokouším se nadzvednou, ale nemám na to jaksi - no - sílu? Podlamují se mi nožičky.. Ale začíná mi to už jít. Už jsem skoro stál. Uf, ještě trochu - a já stojím. Poprvé v životě! - Udělám pár kroků.. buch. A jsem zase na zemi. Ještě jednou zkusím vstát. A úspěšně!
Jéje, tolik jsem se zaobíral tím vstáváním, že jsem málem přehlédl dění západně od nás. Tam, kde zem mění se v oblohu, tam, kde je vidět řeka točitá, děje se nádherné divadlo. Obloha září barvami, hlavně oranžovou a červenou. Počkat, slunce je vejpůl? Co? Aha, ono asi je vidět jenom část z něj. Já se tam někdy musím podívat. Musím se postavit na okraj světa, na tu prohlubeň, která tam začíná a kam padá slunce. Doufám jen, že odtud zase zítra vyjde. Možná to bude také tak krásně barevné, jako teď. Ale co když ne? Co když jsou tyto krásné barva pouze na rozloučení? To ne! Prosím, jenom to ne.
Otáčím se zpět ke stádu. Vůdce dává povel, abychom šli. Doufám, že nespadnu.. Stádo kluše.. Dobrá, zrychlím.. Ano, výborně, již vůbec nepadám.. A teď se stádo dává do cvalu.. Ou, doufám, že jim dojde, že trysk nezvládnu.. Jo, dobré, ženu se s větrem o závod po boku své matky, nádherné bělky. Je to úžasný pocit, cítit vítr v hřívě, svobodu a nekonečnost této krásy. Nekonečnost? Jistě, já budu cválat celý život! Až snad jednou vybojuji místo vůdce stáda, budu jenom cválat! Vítr kolem nás sviští! Je to nádhera..
A teď zastavujeme na jakém si místě, o kterém mi maminka tvrdí, že je to náš domov. Starší se chvíli pasou a já se jdu nakrmit od maminky.
Když je jídlo za mnou, je načase podívat se po jiných, stejně starých. Procházím celým stádem, sem tam na sebe s někým zařehtáme, až najednou uvidím dvě hříbata. Obě ještě nevylínala, stejně jako já. Hrají si spolu. To je dobrá šance. Přiběhnu k nim nejrychlejším cvalem, jaký mi jenom mé slabé nožky dovolují a vesele na ně zařehtám. Oni mi odpoví také zařehtáním. Jen tak, z legrace, se začínáme pošťuchovat, ale to už k nám přichází statný vraný hřebec, vůdce našeho stáda, a přikazuje nám, že máme ztichnou, že už se spí. Zařehtám na ně na rozloučenou a jdu zpátky ke své mamince. A pak si lehnu (jsem ještě hříbě) a usínám. Těším se, až se zase ráno probudím..

A takhle plynuly dny a noci, mi bděli i spali a užívali si každého dne. Já již se dávno dověděl, že slunce vyjde každý den. Ale stejně jsem byl nekonečně zvědavý, jak to vypadá na konci světa. Vydám se tam.. Někdy..

..POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ..
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama