Stříbrný Šíp II.

14. srpna 2014 v 14:06 | SuperDok |  Knihy a příběhy
(pozn.: Jak se můžete dočíst v I. díle, za konec světa považuje Stříbrný Šíp místo, kde je vidět západ slunce. I. díl si můžete přečíst na tomto blogu také.)


Už jsem tu skoro jeden rok. Trochu jsem i povyrostl. Nemusím již všude chodit s maminkou. Nicméně, pořád říká, že jsem ještě malý. No, budu větší. Ale při nejmenším jsem dost starý na to, abych na chvíli od stáda poodběhl.
(Když jsem si tohle kdysi myslel, byl jsem trochu naivní.)
A taky, že poodběhnu! Chci se jít podívat na konec světa. Čekám, až budu poslední.. Jistě, vůdce se zdržuje na konci. To aby se nikdo neopozdil. To je zlé. Uvidí mě odkudkoliv. A ejhle, procházíme kolem skalky! Honem, dopředu, jo, - nedívá se nikdo? -, dobře, teď! Ale je to docela risk, vůdce někdy obchází skalky, jenom aby se přesvědčil, že tam nikdo není. - A jej, myslím, že sem jde! Uf, teď mě přehlédl.. Rychle dokola té skalky! Super, je to jako na kolotoči. Kdo je naproti, s tím se nepotkám. Jenom doufám, že mě nezahlédl někdo ze stáda. Mohl by "kontaktovat" vůdce a byl by problém. Takže teď už jenom čekat..
Už slyším dusot kopyt jenom slabě, kdesi v dáli.. A teď už ho neslyším skoro vůbec. Opatrně vykouknu. Ejhle, já je už nevidí! No, ale za to vím, že vyrazily směrem k horám Nebetyčným. A já musím na druhou stranu, kousek od řeky Točité. Tam někde je konec světa. Tam je můj sen..
Přijde mi to čekání jako věčnost. Už je načase vyrazit, jinak mi slunce uteče.
Cválám rozlehlou krajinou. Občasný výkřik nějakého ptáka a slabý dusot mých malých kopýtek je to jediné, co slyším. Připadám si, jako kdyby skoro letěl. To je tou hřívou. Tak nádherně se mi třepotá, moje krátká hříběcí hříva.. A hele támhle je řeka točitá! A já už uběhl dvě a půl pastviny.
(Pastviny, to je naše míra, např. když vůdce oznamuje, jak daleko poběžíme. Ve vaši metrech je to přibližně 5 kilometrů.)
Zastavím se. Rozhlédnu se, jestli neuvidím někde v dálce oblak prachu, zvedajíc se od kopyt mého stáda. Nic. Najednou si připadám hrozně opuštěně. Jsem tu sám a.. "chrast" - "chřes" - "chrast" - To je dozajista chřestýš! Pomoc! - Ale tady nikdo z koní není! Stojím úplně nehnutě. Vím, jakou může nabrat chřestýš rychlost. A to mi rozhodně nepomůže. Myslím jeho rychlost. Ale nemám na vybranou, je ode mě vzdálen asi čtvrt louky. Musím utéct.
Rozbíhám se a dávám si pozor, aby to bylo co nejtišeji. Jenže chřestýš také.. "Co asi vadí chřestýšům?" přemýšlím. Aha, oni rádi sucho a skály, takže nejlepší by byla bažina. Ale tady žádná není. Moment, řeka Točitá! Jistě, zkusím ji přebrodit, vyčnívají z ní veliké kameny.
(Ale nenechte se zmást, řeka Točitá je celkem hluboká.. Asi tak okolo 4 vašich metrů. Je v ní hrozněvelkiký proud.. Ten by strhl i mě, jako velkého. A jak jsem věděl o chřestýši ty věci? Když nám, hříbatům, vůdce říkal, co je nebezpečné a jak se bránit, zmínil se, mimo jiné, i o chřestýši západním.)
- Takže já tedy pořád běžím až k řece, s chřestýšem v patách. Zastavím na břehu. Mám jenom pár sekund. Asi tak jednu mojí délku ode mě je v řece veliký, plochý balvan. Když skočím, jsem zachráněn. Nemám čas se rozmýšlet. Vyskakuji a teď teprve pociťuji vítr v hřívě. Dopadám - a pomoc, podklouzla mi jedna přední! Ztrácím rovnováhu! Pro oporu "ťápnu" před sebe - a jsem zase vyrovnaný. Ale tady nemohu zůstat. Musím dál. Zpátky to nejde, chřestýš pořád hlídkuje.
Váhavě tedy zkusím udělat krok na další kámen. Druhý, třetí. Pode mnou zví úděsná hloubka. Stačí jediný špatný pohyb a proud mě strhne s sebou. Čtvrtý, pátý.. už tam skoro jsem.. Šestý - ten je nějaký kluzký! Opatrně.. jejdá - podjela mi noha!! A už bojuji! Stahuji nohu zpátky.. Nemá to cenu, pořád jsem nakloněný dopředu.. A až trochu moc.. Přepadávám a narážím hlavou na tvrdý kámen. A už cítím, jak mě voda nese, kam jenom sama chce. Je to můj konec? Či není?




...POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ...
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ave ave | E-mail | 14. srpna 2014 v 14:54 | Reagovat

Ahoj, doufám, že budeš pokračovat v psaní, ráda bych věděla, jak to se Stříbrným Šípem dopadne. :) Ať tě to pořád baví a jde jako doteď, je to moc pěkné. ahoj, Ave/Eva

2 sabras sabras | Web | 28. září 2016 v 5:48 | Reagovat

půjčky bez dokládaní příjmu :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama