Psaní aneb svět spisovatele

14. srpna 2014 v 0:56 | SuperDok |  Svět kolem nás
Miluji psaní. Miluji ho více, než jenom čtení knížek. A je hodně takových lidí. Ovšem proč?
V životě člověk narazí na spoustu překážek. Některé přeskočí čistě, u některých jenom lehce škobrtne, ale jsou i překážky vyšší, než jaké člověk přeskočí. Existují věci, které může ovlivnit. A když jsou špatné, snaží se je změnit v dobré. Ovšem mnohem více je, bohužel, věcí, které jsou špatné, ale člověk je neovlivní. Představte si, že vás posadí do krabice, která nemá ani nejmenší škvíru, kterou by tam vniklo minimum světla. Krabici pošlou metr od schodiště přímo na schody. Zatím je ta lepší část, než však krabice spadne na první schod. Začne prudce padat ze schodů, s vámi si pohazuje, jak chce a vy jste bezmocní. Tříská to s vámi o každý schod. Až se skutálíte dolů. Zase chvíle v pohodě. A potom se krabice zastaví.
Tak to je život. Ale když píšete, tak to je docela jinak. Vytvoříte si hrdiny a dáte jim podobu. Je to mnohem lepší a reálnější, než nějaké tzv. "simulátory života". Už jenom proto, že je "žijete". Vpadnete do jejich situace a jenom si uvědomujete jejich-svoje reakce a zapisujete je. Ale nesmíte se tlačit k perfektnosti a dokonalým slovním obratům. Musíte psát od srdce. A když tak píšete, obraty jsou tu hned. A musím uznat, že knihy napsané od srdce se čtou mnohem lépe.
Dále se vám o psaní musí chtít. Pokud se k tomu přinutíte, nebude vás to nejspíš tolik bavit. A tím pádem se nevžijete do jejich světa.
Já si, čas od času, také zapíšu. To proto, že se mi do toho nechce pořád. A když už to dělám, tak ať už je to pořádně. - Celkem ráda píši o životě nějakých vymyslených postav. Když se do toho člověk zabere a nepovažuje to za svojí práci, popř. úkol ze slohu, je to lehké. Ale i jako práce nebo úkol to může být zábava.
Jinak pro spisovatele je také dobré číst hodně knih. Chytí v nich inspiraci, či "energii" a nadšení. Já to tak tedy rozhodně mám. Nemyslím tím, že se "opičím" po jiných knížkách, ale že mi to dodává to nadšení pro psaní.
Nicméně nadpis byl jiný, než o čem doposud píši. Chtěla jsem v tomto článku zmínit, že spisovatel se při čtení knížky vlastně vžije do světa těch, o kom píše. Představí si svoje reakce na danou událost a už mu jedou ruce a mozkové závity. Je to zábava.
Dále je úžasné prožívat i nervy-drtící situace, které zrovna tvoří. Je to jako být potají s hrdiny příběhu. Vidí nádhernou krajinu hor i kanály velkoměst, vidí všechno ze světa, který stvořil.




Někoho baví hudba, někoho oblečení.. Mě baví psaní - tedy život v jiném světě.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 JAROSLAV JAROSLAV | E-mail | 14. srpna 2014 v 21:29 | Reagovat

Velmi pěkné.

2 Megi Megi | E-mail | Web | 16. srpna 2014 v 22:04 | Reagovat

Krásně napsané. Moc se mi líbí ta poslední věta. :-)

3 superdok superdok | Web | 17. srpna 2014 v 0:14 | Reagovat

Díky. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama